Rostlinstvo Jizerských hor

Obecné informace

Celé území včetně nejvyšších vrcholů Jizerských hor je pod horní hranicí lesa, který je tak přirozenou vegetací všech zonálních stanovišť. Vyskytují se zde však poměrně rozsáhlé enklávy přirozeného bezlesí na azonálních stanovištích, především na rašeliništích, kolem vodních toků a vzácně také na vrcholových sutích - výskyt kamenných moří. Borovice kleč se vyskytuje pouze na rašeliništích a vzácně také na vrcholových sutích a skálách, například Smrk či Jizera.

Rašeliniště

Na acidních substrátech plochých rozvodí se v holocénu (mladší čtvrtohory) vyvinula rozsáhlá rašeliniště vrchovištního typu. Tyto oblasti hostí nejen společenstva tyrfofilních druhů, ale také nahrazují nepřítomnost alpínského bezlesí a fungují jako refugium obecně světlomilných druhů, mnohdy i glaciálních reliktů.

Na dobře vyvinutých vrchovištích se vyskytují suchopýr pochvatý a úzkolistý, suchopýrek trsnatý, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, vlochyně bahenní či masožravá rosnatka okrouhlolistá. Významný je výskyt blatnice bahenní, plavuňky zaplavované, ostřice mokřadní a chudokvěté. Na polské straně Velké Jizerské louky roste také bříza trpasličí. Mezi druhy s mezním výskytem patří atlantský vřesovec čtyřřadý. Dominantní dřevinou rašelinišť je borovice kleč. Významný je také výskyt jalovce obecného nízkého a břízy karpatské, což z pohoří tvoří jedinou lokalitu výskytu v ČR mimo alpínské polohy Jeseníků a Krkonoš.

Rašelinné smrčiny tvoří okraje rašelinišť a jsou tak dnes nejzachovalejšími přirozenými smrčinami v tomto pohoří s původním ekotypem smrku.

Mezi nejvýznamnější lokality patří NPR Rašeliniště Jizery - Velká Jizerská louka, NPR Rašeliniště Jizerky - Malá Jizerská louka, PR Na Čihadle.

Smrčiny

Horské smrčiny zonálních stanovišť z velké části zanikly působením průmyslových imisí, přesto se však dodnes ve fragmentech vyskytují, a to i s typickou flórou. Mezi ně patří druhy jako brusnice borůvka, hořec tolitovitý, čípek objímavý, třtina chloupkatá, podbělice alpská, žebrovice různolistá, vranec jedlový, kokořík přeslenitý. Na vlhčích místech se vyskytují také papratka horská či mléčivec alpský.

Bučiny

Bučiny vrcholových partií byly z větší časti převedeny na smrkové monokultury, avšak na severních zlomových svazích se nejrozsáhlejší komplex bukových lesů v České republice - NPR Jizerskohorské bučiny. Nejedná se pouze o jeden vegetační typ, ale o komplex acidních, květnatých a klenových bučin a jedlin, suťových lesů a také fragmentů smrčin. Mezi typické druhy květnatých bučin patří kokořík mnohokvětý, kyčelnice devítilistá či lilie zlatohlavá. Vyskytují se zde i horské druhy, například mléčivec alpský nebo žlutě kvetoucí violka dvoukvětá. V acidních bučinách se vyskytuje chudý podrost podobný smrčinám, například metlička křivolaká, třtina chloupkatá, kokořík přeslenitý či brusnice borůvka. Vzácný je zde též výskyt tisu červeného.

Bukové porosty se zachovaly například i na vrchu Bukovec, společně s fragmentem květnaté bučiny na úživném podloží - olivinický nefelinit.

Horské louky

V nižších i vrcholových partiích Jizerských hor se zachovaly enklávy druhově bohatých luk s řadou význačných horských prvků. Vyskytuje se zde například prha arnika, koprník štětinolistý, řeřišničník Hallerův, pcháč různolistý, upolín evropský, kropenáč vytrvalý, oměj šalamounek, vratička měsíční či pětiprstka žežulník.

Mezi nejlepší ukazatele tohoto fenoménu patří Pralouka pod Bukovcem, která je součástí PR Bukovec.