Znečištění Jizerských hor

Obecné informace

Imise jsou emise, které se dostaly do styku s životním prostředním a mohou se kumulovat ve vodě, půdě či živých organismech. Mezi nejběžnější imise patří těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se mohou promítnout i do potravního řetězce jednotlivých druhů. Koncentrace znečišťujících látek se stálá či nižší než emisní koncentrace. Drží se při zemském povrchu, kde jsou ve městech pravidelně monitorovány. Spad, pevné částice dopadlé na zem, také patří mezi imise. Imisní limit je nejvýše přístupná hmotnostní koncentrace znečišťujících látek, které jsou obsažené v ovzduší.

V paragrafu 1013 Občanského zákoníku se za imise chápe i hluk, světlo, pach, otřesy a další obdobné účinky, které vznikají na pozemku souseda.

Lokální znečištění

Silná imisní zátěž v 70. a 80. letech vedla k drastickému oslabení jizerskohorských porostů. Následné hmyzí kalamity obaleče modřínového, lýkožrouta smrkového a ploskohřbetky smrkové, které byly spojené s nevhodným lesním hospodařením, mezi něž patřila výsadba méně odolných smrků cizí provenience - Alpy a Německo, vedly k rozpadu původních smrkových porostů, které byly následně velkoplošně odtěženy. 

Dnes je téměř celá vrcholová část Jizerských hor tvořena holinami a nezajištěnými a ekologicky nestabilními mlazinami, včetně výsadeb dovlečeného smrku pichlavého. Poslední zbytky původních klimaxových smrčin v současnosti vykazují kritický stupeň rozpadu. Uplatnění velkého programu na zalesňování místní krajiny - Společnost přátel přírody. Avšak úspěšnost znovuzalesnění je kromě edafických a drsných klimatických podmínek také limitována vysokými stavy spárkaté zvěře a vytvořením travinných společenstev s třtinou chloupkatou.

Prostředí vzniklých imisních holin však umožnilo růst populací místních ohrožených druhů, například sýce rousného či tetřívka obecného, pro kterého je zde vyhlášena ptačí oblast. Aktivní podpora těchto ohrožených druhů spočívá v udržování bezlesí na vybraných lokalitách, a to například na některých tradičních tokaništích tetřívka obecného. 

Důl a elektrárna Turów

Hnědouhelný lom, nacházející se v jihozápadním cípu Polska, v těsném sousedství německého města Žitava a přibližně 15 km od Liberce.

Původně se hnědé uhlí používalo jako hnojivo, teprve v polovině 19. století se začalo využívat ke spalování v pecích. Roku 1917 po obou stranách Nisy vznikl komplex "Hirschfelde" s doly, elektrárnou a výrobou briket. Po 2. světové válce byla na Lužické Nise a Odře stanovena nová hranice mezi Polskem a Německem. Hranice rozdělila závod Hirschfelde, kdy důl hnědého uhlí zůstal na polské straně. Ale těžba hnědého uhlí a výroba elektrické energie za pomoci německých pracovníků a pod dohledem sovětských vojsk trvala až do roku 1947. Polská vláda tyto doly převzala 18. června 1947. Do roku 1962, kdy byl zprovozněn první blok nově budované elektrárny Turów, se však vše vytěžené uhlí odváželo do německých elektráren. Od roku 1981 se všechna interní doprava uhlí řeší pomocí pásových zařízení.

Kvůli hnědouhelnému dolu Turów byly zlikvidovány obce Gościszów, Pasternik, Biedrzychowice Górne, Strzegomice a Wigancice Żytawskie. Částečně byly strženy obce Turoszów, Zatonie, Opolno Zdrój a také část města Bogatynia.

Dnes doly znamenají 28 km čtverečních důlních děl, maximální hloubka je 225 m a celková délka pásových zařízení činí 79 km. Pracuje zde dvanáct obrovských korečkových rypadel - jeden stroj má výkon 4 200 m3/h, a čtyři zakladače - jeden stroj má výkon 11 500 m3/h.

Od roku 1947 bylo vytěženo přibližně 842 milionů tun hnědého uhlí a přepraveno přes 1,8 m krychlových nadloží. Kromě hnědého uhlí se zde těží také kamenivo, hlíny a jíly pro chemický a keramický průmysl. Odhadované zásoby dolu činí přibližně 373 milionů tun, což při roční těžbě 12 milionů tun zaručuje těžbu až do roku 2040. Po ukončení těžby by měla proběhnout rekultivace a následně vzniknou umělé jezero.

Každý den přepravují dopravníky z dolu do elektrárny Turów 32 tisíc tun uhlí. Pro představu, tímto materiálem by se naplnilo 16 vlaků, každý se 40 vagóny s nakládací kapacitou 50 tun, poté by všechny tyto vlaky byly dlouhé 9 km.

Do budoucna je v plánu rozšíření až na vzdálenost 300 metrů k nejbližšímu českému obydlenému místu, a to obci Uhelná. Následkem je již nyní snižující stav hladiny spodní vody v českých obcích, investice na nápravu těchto událostí si dále vyžádá mnoho miliard. Na území Německa sahá tento důl až k řece Nise, a v okolních obcích se v domech začaly vyskytovat trhliny. V lednu roku 2020 vydala polská strana povolení k rozšíření tohoto dolu, a to i přes značné protesty veřejnosti. O dva měsíce později prodloužilo polské ministerstvo klimat koncesi elektrárenské společnosti PGE na těžbu hnědého uhlí v tomto dole o dalších šest let.

Oficiální polský název přilehlé elektrárny je PGE Górnictwo i Energetyka Konwencjonalna S.A. Oddział Elektrownia Turów. Je to hnědouhelná elektrárna, jejíž palivo pochází ze stejnojmenného dolu, který leží nedaleko od sebe. V současné době je jejím vlastníkem a provozovatelem polská společnost Elektrownia Turów SA. Nachází se poblíž trojmezí Německa, Polska a České republiky.

Roku 1962 byla elektrárna uvedena do provozu, její instalovaný výkon je 2 106 MW. Dne 7. února 1987 došlo k pádu jedné chladící věže vlivem nekvalitní konstrukce a také povětrnostních podmínek. Dne 24. prosince 1998 chybou špatné synchronizace turbogenerátoru bloku V. došlo k explozi a následnému požáru. Dne 25. července 2012 byla elektrárna značně poškozena požárem a výbuchem uhelného prachu v prostoru I. bloku. Dne 27. září 2016 došlo v dole k několikametrovému sesuvu půdy, jehož důsledkem bylo zastavení prodeje uhlí a veškeré produkce směřovala do místní elektrárny. Zavaleno a zcela zničeno bylo několik důlních strojů. Elektrárna přispívá jak ke zhoršení ovzduší v regionu, tak i dodává teplo pro přilehlé velkosleníky.

U této elektrárny provozuje firma Citronex obří skleníky, převážně využité na pěstování rajčat, které využívají odpadní teplo elektrárny. Toto je velkým zdrojem světelného znečištění - fotosmogu, který ohrožuje mimo jiné i Jizerskou oblast tmavé oblohy. Roku 2016 ozařoval tento podnik oblohu více než paté největší město České republiky - Liberec.